Jsem inženýrka ekonomie a 13 let jsem se živila daňovým poradenstvím v nadnárodních korporacích a v českých bankách. Po odstupu 7 let a osobní proměně jsem dospěla k názoru, že přesný název pro daň z příjmů je daň ze života i po smrti. Pojmenovávejme vše pravdivě! Platíme za život a platíme za něj i po smrti. Abychom vůbec mohli žít, potřebujeme peníze. Od okamžiku narození platíme. Do 18 let jsou to rodiče, pak každý sám za sebe. Pořád dokola platíme, platíme, platíme za každý a čím dál větší nesmysl a prd. Máme vůbec právo žit? Máme právo žít svůj vlastní život a naplnit si ho tím, co je pro nás dobré podle našeho vlastního svobodného rozhodnutí?
Současný stav považuji za čistou a nefalšovanou destrukci nastavenou proti člověku od samotného zrození až po jeho úmrtí. I naše smrt je ekonomicky výhodná a zisková. Pohřeb něco stojí, dědické řízení zajišťuje stálé příjmy notářům, daně z prodeje zděděných už mnohokrát zdaněných věcí, koupě hrobu, údržba hrobu… peníze, peníze, a kde je skutečné prožívání? Kde je v naší kultuře umožeň kontakt s vlastní duší a Duchem?
Tak jsme udělali Život Člověka růstovým, ekonomicky výhodným. Přitom hodnotu Života a hodnotu Člověka jsme ztratili. Nepěstujeme ji v naší kultuře. Není obsahem výuky ve školách. Není přítomná v chování úředníků, politiků, byznysmenů, zdravotníků. A přenáší se to dál. Není už přítomná téměř vůbec nikde.
Jako bývalý daňový poradce daňová přiznání nejraději používám k výrobě růží, jimiž pak zdobím dárky pro přátelé a interiéry. Což udělat daňovou ®evoluci tím, že vyrobíme tisíce růží ze všech možných formulářů a vyzdobíme jimi úřady od vrátnice až po ředitelny?! Aspoň bude krásno, veselo a trochu živo v těch sterilních bezduchých budovách.
A možná se stane mnohem víc… před očima mi běží velmi veselý film realizace.